Nástup nových dobrovolníků z řad zajatců se po ruské únorové revoluci projevil na disciplíně v řadách legií. Jejich noví příslušníci chtěli více demokracie v řízení jednotek. Početné rozšíření mužstva také vyžadovalo nové důstojníky. Uznání hodností u někdejších zajatých příslušníků rakousko-uherské armády nesli nelibě mnozí služebně starší legionáři, kteří si svou hodnost museli vybojovat. Podřízení si mnohdy stěžovali na „rakušácké“ chování důstojníků a nervozita rostla i vlivem bolševické agitace. Tehdy ale stačily problémy řešit plukovní výbory a negativní nálady mužstva na čas ustoupily i kvůli ohrožení ze strany Němců a bolševiků. Vrátily se však v průběhu neustále odkládaného a přerušovaného odsunu na východ. Zvýšil se počet dezercí i krádeží a velkým problémem byly i násilné rekvizice potravin ve vesnicích podél magistrály.