V říjnu 1918 českoslovenští legionáři opustili Povolžskou frontu, ovšem jejich role na transsibiřské magistrále tím zdaleka neskončila. Centrální mocnosti vyjednávaly s Dohodou (především s Američany) o podmínkách kapitulace, ale na frontách v Evropě se bojovalo až do posledního dne války. Na Sibiři v té době však šlo o zcela jinou válku, z níž se Dohodové mocnosti postupně stahovaly, protože ji viděly jako stále ztracenější boj. Ruská občanská válka byla každým dnem nepřehlednější. Vedle hlavních bojujících stran – Rudé a Bílé armády – tu byla směsice národnostních a politických skupin, které se do konfliktu zapojovaly. I situace v samotné Bílé armádě byla složitá. Jednotlivé její frakce stály ostře proti sobě. Legie tehdy převzaly roli strážců železniční magistrály a jakýchsi arbitrů v kotli znesvářených stran.