Ruský generál s německým jménem, jehož předkové pocházeli z Čech, Michail Konstantinovič Dieterichs, si vedl mezi legionáři tak dobře, že se stal náčelníkem štábu čs. legií na Sibiři. Na počátku světové války působil v armádě Alexeje Brusilova, jemuž pomáhal naplánovat ofenzivu na jihozápadní frontě. Prozatímní vláda mu nabídla funkci ministra války, tu však odmítl. V listopadu 1917 byl povýšen na náčelníka generálního štábu ruské armády. Byl hluboce věřící, proto chtěl vést válku proti „pohanským bolševikům“. Za jeho velení se spojily skupiny legií na magistrále mezi Irkutskem a Vladivostokem. Z čs. legií později odešel, aby mohl vyšetřovat vyvraždění carské rodiny (napsal o tom knihu) a zároveň bojovat proti bolševikům na Dálném východě. Byl ale nucen odejít do čínského Charbinu a nakonec zemřel v Šanghaji.