1890—1972
Ludvík Krejčí

Jako důstojník rakousko-uherské armády byl Ludvík Krejčí v květnu 1917 v Rusku zajat a o dva měsíce později vstoupil do řad čs. legií. V bojích u Bachmače se mu jako veliteli praporu podařilo udržet důležitý železniční uzel a tím zajistit ústup našich jednotek. I v dalších bojích se jako velitel osvědčil, a v říjnu 1918 mu byl svěřen pluk. Koncem toho roku byl povýšen na plukovníka a se svou divizí chránil po celý rok 1919 volný průjezd po magistrále. Následně zajišťoval transport vojáků domů. Po návratu dosáhl hodnosti divizního generála a byl jmenován náčelníkem Hlavního štábu. Za okupace se několikrát neúspěšně pokusil uprchnout do zahraničí. Po osvobození o něj neměla naše armáda zájem. Roku 1950 byl degradován na vojína a později mu byl odebrán důchod, takže musel pracovat jako pomocný dělník.