V Rusku se oženil s dcerou tamního ministerského předsedy Kerenského a v roce 1938 s pistolí v ruce chtěl zvrátit Benešovo rozhodnutí o kapitulaci před Němci. To byl Lev Prchala. Nedokončil práva a ve dvaceti letech vstoupil do rakousko-uherské armády. V roce 1916 byl zajat na východní frontě a přidal se k čs. legiím. Působil u vrchního bělogvardějského velitelství na Sibiři a bolševici proto na jeho hlavu vypsali odměnu milion rublů. Po válce zůstal v armádě a dosáhl hodnosti armádního generála. Proti kapitulaci v roce 1938 protestoval u prezidenta, ale neuspěl. Prchala pak odjel do Anglie, kde patřil k hlavním kritikům Benešovy politiky, za což jím byl v roce 1940 postaven mimo službu. Domů už se nevrátil. Působil v politice a prosazoval středoevropskou spolupráci, včetně sudetských Němců. Zemřel v rakouském Feldbachu.