První velkou morální krizi čs. legií v Rusku byl nucen v říjnu 1918 řešit velitel 1. střelecké divize plk. Josef Jiří Švec. Jeho vojáci už předtím stáli za odvoláním svého velitele generála Stanislava Čečka. Tomu vytýkali, že jim zatajil, že spojenci nepošlou na Povolžskou frontu posily, také že přecenil síly divize a otálel s rozkazem k jejímu stažení. Ve zjitřené náladě mužstva, které bylo unaveno čtyřměsíčními boji, nahradil Čečka plk. Švec. Deziluze vojáků vyvrcholila na stanici Aksakovo, kde odmítli vykonat Švecův rozkaz. Nešťastný velitel po probdělé noci nenašel jiné řešení a k ránu 25. října 1918 se zastřelil. Jeho vojáci čin zřejmě pochopili a kázeň se v jednotce opět upevnila. Událost se stala námětem dramatu Rudolfa Medka s názvem Plukovník Švec, kde je vyzdvižena myšlenka významu oběti jednotlivce pro morálku celku.