Když v květnu 1917 Masaryk vyjel na jednání do Ruska, vedla ho myšlenka sjednocení československých jednotek, které doposud dislokovaně bojovaly v ruských útvarech. Chtěl vytvořit armádu po francouzském vzoru a nasadit ji ve Francii na západní frontě. Měl také v úmyslu sjednotit české a slovenské zajatce. Rovněž choval sympatie k tehdejší ruské vládě a v jednáních spoléhal na přátelství s ministrem zahraničí Miljukovem. Dvě události Masarykovy plány podstatně narušily – Miljukov ještě v květnu rezignoval a z exilu se s podporou Němců vrátil do Ruska Lenin, který mezi ruskými vojáky šířil nepokoje. Masaryk přesto zahájil rozsáhlou agitaci, objížděl zajatecké tábory a vysvětloval Čechům a Slovákům, co je nutné udělat pro čs. samostatnost. Po Zborovu se k němu zase štěstí otočilo čelem.