od léta 1918
Kultura vagónů

Od března 1918 až do odjezdu posledního legionáře z Ruska se točil život čs. vojáků kolem železničních vagónů – těplušek. Šlo o nákladní vagóny proměněné v obydlí, kanceláře, dílny, tiskárny či divadelní zákulisí. Základním vybavením obytné těplušky byly palandy, věšák a kamna. A muselo v ní viset poslední číslo Československého deníku, ústřední tiskoviny legií. Fungovala tu Vojenská spořitelna, a pochopitelně pošta, zřízená v červenci 1918, která byla natolik spolehlivá, že ji využívali i vojáci i z jiných armád a sibiřští civilisté. Legie měly také dva symfonické orchestry a tři divadelní komendy; ta irkutská odehrála na osm desítek představení. Divadlo hrál i mladý Zdeněk Štěpánek, nejdříve po těžkém zranění na frontě pro kamarády v čeljabinské nemocnici a později se svým ansámblem jezdil po celé magistrále.