Čechoslováci vzhledem k jejich omezenému počtu nemohli Sibiř ovládat donekonečna. Z praktického hlediska bylo významnější ovládnutí samotné magistrály. Nejen pro odjezd legionářů na východ. Západní spojenci oceňovali především fakt, že se legiím dařilo blokovat vlaky s německými a rakousko-uherskými zajatci, kteří se měli přesunout ze zajateckých táborů na Sibiři na evropská bojiště. Zásluhou Čechoslováků odhadem půl milionu až jeden milion mužů už na západní a italské frontě do bojů nezasáhlo. To spolu s příjezdem amerických vojáků na evropská bojiště bylo stěžejními momenty, které zvrátily poměr válčících stran v první světové válce ve prospěch Dohody. Ne všichni zajatci měli v úmyslu se vrátit – z jejich řad se do čs. jednotek přihlásilo na tisíc dobrovolníků, a to čeští Němci i slovenští Maďaři.