Žádná z mnoha bojujících stran v ruské občanské válce neměla tak výraznou převahu, aby trvaleji obsadila nějaké území, a na něm udržela pořádek. Proto se od uchopení moci bolševiky v listopadu 1917 všechny strany s výjimkou legií uchylovaly k teroru. Nejtvrdší v tom byli bělogvardějci. Jejich násilí na civilistech dostalo název Bílý teror. Tím byl známý „krvavý baron“ Roman Fjodorovič Ungern, který se prohlásil guvernérem Zabajkalí. Teror byl nástrojem také admirála Kolčaka, který později stál před soudem za smrt více než 110 000 lidí. Jeho vojáci často ve vesnici obviněné ze spolupráce s bolševiky popravili všechny muže, popřípadě každého desátého. Reakcí na Bílý teror byl bolševický Rudý teror. Kvůli Kolčakovým zločinům i celkové situaci nakonec čs. jednotky upustily od jeho podpory a staly se neutrálními.