Díky statečnosti čs. oddílů ruské úřady povolily pomalu rozšiřovat jejich řady o zajaté a přeběhlé rakousko-uherské vojáky. Čechoslováci sloužili také v zázemí, kde tvořili ochranu štábů a chytali ruské dezertéry. Jejich kredit stále stoupal a Česká družina patřila k nejvíce vyznamenávaným jednotkám. V květnu 1916 už tvořila brigádu o dvou plucích, což bylo asi 5750 mužů. T. G. Masaryk se snažil tyto vojáky podřídit velení Československé národní rady v Paříži, ale u carské vlády s tím neuspěl. Sám byl totiž kritikem carského režimu. Po únorovém převratu ruská vláda alespoň umožnila sloučit rozptýlené československé jednotky a nasadit je jako celek. Až po úspěchu u Zborova však Rusové povolili československé jednotky výrazně rozšířit. Během tří měsíců se rozrostly na 40 000 mužů a vznikl Československý armádní sbor.