Samotná plavba z Vladivostoku domů byla náročná a vedla několika trasami. Nejjednodušší byla ta směrem západním, podél jižního pobřeží Číny přes Singapur, Indii, z Rudého moře Suezským kanálem do Středozemního moře. Tam lodě mířily do italského Terstu nebo Neapole. Další trasa byla kombinovaná. Nejdříve loď s legionáři zamířila k západnímu pobřeží severní Ameriky, odkud je přes celý kontinent přepravil vlak buď do Quebeku nebo do New Yorku. Pak opět lodí překonali Atlantik do francouzského Brestu nebo německého Hamburku. A část z nich odtud jela lodí do Testu či do Marseille. Dal se také využít Panamský průplav, přičemž odpadlo náročné přesedání a překládání nákladu. Náklad byl mnohdy neobvyklý, například medvědi Míša a Choďa jako dárek pro prezidenta Masaryka. Cesty byly dlouhé a někdy trvaly déle než rok.