Začátkem podzimu 1918 se rudoarmějci začali probíjet stále hlouběji na východ. U Syzraně pět divizí Tuchačevského armády zaútočilo na tři prapory legionářů, které se vzhledem k přesile nepřítele po týdnu musely stáhnout. Čapajevova divize zase donutila k ústupu čs. jednotky u Nikolajevska a oddíly Vasilije Bljuchera postupovaly v oblasti Kunguru. Lidová armáda plk. Kappela ustupovala od Simbirsku, přičemž její zadní voj chránil legionářský obrněný vlak Orlík. Naprostá převaha Rudé armády se musela projevit. Navíc psychika československých vojáků byla nalomena porážkou u Kazaně a nesplněnými sliby o posilách ze západu. Legionáři se proto soustředili jen na obranu a ústupovou cestu po železnici. Po krátké spolupráci s admirálem Kolčakem se během podzimu a zimy 1919 stahovali do Vladivostoku.