Když se poslední srpnový den roku 1918 propojily ve stanici Karymskaja jednotky Východní skupiny s jednotkami Vladivostocké skupiny, ocitla se po třech měsících bojů celá trasa transsbiřské magistrály mezi Volhou a Vladivostokem v rukách čs. legií. S tím souviselo i dočasné ovládnutí rozlehlých prostor – části východního Ruska, Uralu, Sibiře a Dálného východu – o rozloze dvakrát tak velké, jako měla Evropa. To vyvolalo celosvětový ohlas. Reagovaly všechny významné deníky v zemích spojenců a v titulcích článků nazývaly Čechoslováky „Pány Sibiře“. Odhodlání, s nímž železnici a okolní území dobyli, zapůsobilo i na politiky západních spojenců, kteří bolševickou vládu vyzvali k zastavení útoků na čs. vlaky, a zároveň přehodnotili svoji strategii vůči sovětskému Rusku, které začali považovat za vážnou mezinárodní hrozbu.